Jdi na obsah Jdi na menu
 


ROZHOVOR NA GAMA RÁDIU ROCKU V MOSTĚ 26.3.2016 VE VELIKONOČNÍM VYSÍLÁNÍ

11. 11. 2016

Vítejte na Gama Rádiu, to bych mohl říci i ve vysílání hostům Gama Rádia. Je tu kapela, která si říká Led Sezelim. Ahoj pánové! Já jsem rád, že mám dneska takovej gurmánskej den. Už jsem měl dneska knedlíky s červeným zelím, že jo - teď budu mít vlastně hardrockovou muziku, nářez od vás, od děčínský kapely Led Sezelim. Tak to se nabízí jako, že hezky přibereme dneska, ne? No, tak já už jsem docela nacpanej za poslední měsíce. Ale teď vážně. Vy jste kapela, která už funguje, pokud jsem to dobře počítal, třiadvacet let. Hrajete hardrockovou muziku, někdy jí říkáte, že je to takovej experimental rock, někdy, možná...

A jak to tenkrát vzniklo, ten název? Já vím, že se vás na to ptají. Já už jsem to někde četl, že vás někde srovnávali, jestli to nebyla určitá parodie na Led Zeppelin, ale jak to vzniklo?

​Richard Musil: ​Pořád se nás na to ptají a už nevíme co na to máme říkat. Ten název se vymyslel v hospodě u piva, jen tak z legrace, a nějak prostě zůstal za ty roky.

​No a vy osobně. Máte rádi něco se zelím?

Richard Musil: ​No tak Zeppelíny samozřejmě máme rádi.

Já bych vás taky měl v úvodu ještě představit. Vy jste tady dorazili čtyři z pěti, protože vy dneska koncertujete v Roudnici nad Labem v Music baru Renda. A dneska tady na Gama Rádiu, já to vezmu od nejvzdálenějšího, sedí Pepinno, taky nám tam sedí Milda, potom jsi přeskočil Richarde Adama, který sedí víc vzadu, a už jsem říkal Richard, Richna taky jinak. Kluci zeptám se na jednu věc: 23 let je docela dlouhá doba. Mě se nabízí v podtextu otázka - jak přežít v roce 2016 s hardrockovou muzikou?

Milan Douda: Tak je to takovej koníček, kterej nám zůstal. Nás to samozřejmě nikoho neživí, ale máme to jako prima koníčka.

A já jsem se dozvěděl nebo i dočetl, že byl to jako takovej příjemnej návrat. Vy jste tam měli nějaký období trošku, kdy jste nehráli a pak, když jste se zase začali vracet třeba do klubu nebo mezi známý fandy, tak to kvitovali. Takže, jak to na vás působilo?

Richard Musil: ​Byl to pro nás příjemnej návrat. Je fakt, že od roku 2001 jsme určitou dobu hibernovali, nějak se v nás akumulovala energie a nějaký nápady. Trošku jsme třeba v tom mezidobí dělali i na digitalizaci starých nahrávek, který byly v 90. letech nahrány všechny v analogu. A pak jsme v roce 2012 začali znovu to dávat nějak do kupy a teď jezdíme a hrajeme, udělali jsme nový cédéčko a baví nás to, zatím.

To je super a k tomu se dostaneme, jak se to všechno dalo do kupy, i k těm deskám. Teď si ale taky představíme vaší muziku, kterou hrajete. Takže teď - Led Sezelim a Dráček.

Dráček

Na Gama Rádiu Led Sezelim. Dráček, to byla úvodní skladba tý šedesátiminutovky s hostem ,co si budeme povídat. Muzika z Děčína, ale nejen pro děčínský fandy a posluchače. A já bych se chtěl zeptat kluků, který nám tady sedí na Gama Rádiu, jak to je s těma názvama těch kapel, protože jsem se někde dočetl, že oni byli původně Těleso zcela ponořené do kapaliny. Je to tak?

Richard Musil: No, je to tak, no. To byl pracovní název, když jsme se úplně na začátku dávali dohromady.

To je taky výbornej název.

Richard Musil: No skvělej, že jo?

A jak jste vlastně z toho pracovního přešli potom na ten Led Sezelim?  Někdo jako řekl: hele to Těleso ponořený do kapaliny, to není vono, to by si nikdo nepamatoval, nebo jak to bylo?

Pepinno Pech: Ne. To vzniklo asi, myslim si, právě tím tělesem ponořeným do kapaliny. To těleso byl mozek, kapalina alkohol. Takže pak to vzniklo, Led Sezelim. V hospodě.

(Smích) Hele, no tak,  ale jó! Názvy by měly bejt jakoby na jednu stranu vtipný, že jo, ale taky dobře zapamatovatelný. Já si myslim, že ve vobou případech  si to lidi  musí pamatovat. Takže i kdybyste vybrali ten předchozí, vždycky by to byla dobrá volba. Ale teď kluci, pojďme se podívat na tu vaší tvorbu, na tu vaší muziku, protože já jsem si projížděl ty vaše demáče, ta vaše alba, co jste vydali. Už tady zaznělo před  písničkou, že pak jste vytáhli ty analogový nahrávky, abyste je zdigitalizovali. Ale co mě tam zaujalo, že vy jste v těch devadesátejch letech, když jste hráli, tak jste měli takový odlehčený názvy skladeb, nebo obsahy těch textů, a někde jsem slyšel v nějakým rozhovoru, že vlastně teď už není to tak moc veselý do zpěvu, proto už máte ty texty nějak vážnější, nebo jak to je? Co byste k tomu řekli?

Pepinno Pech:​ Já si nemyslím, že ty texty jsou nějaký vážnější, jsou to texty vypovídající o dnešní době. Spíš tam luštíme nějak dneska vztahy, co jsou mezi lidma, a v politice a tak dále a tak dále.

​No, tak já nevím, rozhodně tam to, co jste zpívali v těch 90. letech, bylo asi optimističtější, ne? Tak jsem to myslel.

Pepinno Pech: ​Tak co si budeme povídat, dneska ta doba moc optimistická není, že jo.

Je. Někde jsem slyšel, že je. (Smích) Ne, jinak. Co si myslíte obecně, jak společenskej život nebo věci, který se dějou kolem nás, působí obecně na tvorbu? To je jedno, jestli je člověk muzikant, malíř, básník, textař. Trošku taková možná hlubokomyslnější otázka ode mně.

Richard Musil: ​To je silná otázka. Já si myslím, že to samozřejmě na spoustu lidí působí, ale na nás asi né. My prostě děláme, jak to cejtíme, a možná blbě, ale prostě to děláme tak, jak to děláme. A jenom ještě třeba k těm textům z těch 90. let. Tak tam jsme se spíš věnovali lidem na okraji společnosti, různejm bufeťákům a prostitutkám a tak, tohle jsme řešili. Dneska spíš, když už, tak se koukáme jakoby hloubš pod povrch, proto jsme třeba sáhli i po Shakespearově monologu Hamleta "Být či nebýt", kterej tak nějak dost sedí na tu dnešní dobu.

Teď by mě zajímalo, jestli je to vývojem tý společnosti, nebo tím, jak se vyvíjí člověk a zraje? Třeba je to souhrn obou věcí.

Richard Musil: ​Asi na to má každej svůj názor, ale já si myslím, přesně, jak si to řekl, že na to má vliv obojí.

Hmm. Kluci, tak si dáme zase trošku muziky. Půjdeme třeba do sebe i Nočním obrazem? Dá se to tak říct? Jo, tak jdeme na to.

Noční obraz

No vida, na Gama Rádiu jsme si dali Noční obraz. My  si tady s chlapci pokecali o tom, kdo napsal text, takže by nám to mohl prozradit třeba Richard.

Richard Musil: ​Je to zhudebněná báseň od Václava Hraběte (smích).

Ano, ano správně! (Smích). Jsem se tě schválně na to takhle zeptal, jestli, jak říkal můj kamarád, správně skloníš, a je to na hvězdičku. Tak, ale když jsme u tý muziky, texty to jsou samozřejmě takový to gró těch písniček, co si budem povídat. Občas v Čechách se zadaří nějaký anglický věci, ale jinak my potřebujeme češtinu, že jo, vo tom to je, ta česká muzika. A já když jsem se díval na vaše desky, na vaše historický nahrávky, ať už to byly demáče a tak dále, tak mě zaujala písnička, ony jsou tam vlastně dvě písničky, a ta deska se jmenuje jinak než ty písničky, ale přitom by se všechno mohlo jmenovat stejně. Já už to teda řeknu. Vy máte Veverku, a pak máte Veverku II., ale je zajímavý, že jsou na albu, které se jmenuje Nekonečné noci v hostinci U drevokocúra. A všichni víme, i když to zlehčujeme, že drevokocúr je slovensky - veverka?

​Richard Musil: No to právě není.

Přesně tak, to přitom právě není.

Pepinno Pech: ​Já bych to uvedl na pravou míru. Já jsem kdysi docela lítal po světě. Jednou jsme přistáli v Bratislavě, v takový putice docela nad ránem. Tak jsme chtěli zamachrovat právě s tím drevokocúrem, a ta pinglice nám vysvětlila, že jsme úplný paka, a že to je prostě jenom nachytávka na blbý Čechy, že drevokocúr je veverka. A ono to tak vůbec není.

Není. A podle mně už to většina Čechů už i ví, že ten drevokocúr není ta veverka, ale my tomu rádi říkáme veverka. Já mám pocit, že už to tak zlidovělo, jako Jára Cimrman. Přesto ale je zajímavá věc ži vy jste pojmenovali to album, myslím to bylo v roce 1999, jestli si dobře vzpomínám, Nekonečné noci v hostinci U drevokocúra, a tam jsou ty veverky. Veverka I a Veverka II. Proč jste nedali i těm písničkám název Drevokocúrky?

Richard Musil: ​To nevíme. Prostě je to Veverka. Obě ty verze tý Veverky jsou skoro úplně stejný, akorát jedna je z živýho koncertu a druhá nevím z čeho a Veverka je nakonec i na Parku Viktoria, na poslední desce.

A to jsem se chtěl taky zeptat. Proč se tam zas ta Veverka dostala?

Richard Musil: ​Protože jsme ji chtěli nahrát jinak a líp. A konečně i se souhlasem oficiálního autora, kterým je Jiří Kubíček ze skupiny Pod Černým vrchem. Jinak drevokocúr je naše logo oficiální, veverka, kterou zobrazujeme na tričkách a čepicích pro naše fanoušky, a logo dáváme i na naše cédéčka a najdete ho na našich webových stránkách. Je to takovej ošklivej kocour.

Jo, je to něco mezi psem a kocourem.

Pepinno Pech: ​Takže jedinýho regulérního drevokocúra mají Led Sezelim. Mezinárodně už.

Tak tohle je důležitý, takovej orientační bod.

Richard Musil: Jako Stouni mají vyplazenej jazyk, tak my máme drevokocúra.

Pepinno Pech: S cigárem... zhulenýho drevokocúra.

Tak trošku zase historie jsme dali. Pojďme si dát tentokrát Prachy a potom se budeme bavit o tom, co děláte teď a co vás třeba čeká.

Prachy

Na Gama Rádiu Led Sezelim a Prachy. Věčné téma, které se bude řešit i v budoucnu, protože prachy, to je důležitá věc. Kluci, co vy a prachy? Jak moc je potřebujete k tomu, abyste byli šťastný, třeba i v muzice?

Pepinno Pech: ​Tak to víš, strašně moc, ale bohužel, bohužel prostě nejsou.

A co tak dělat nějakej main stream trošku?

Pepinno Pech: Tohle asi nefunguje.

Richard Musil: Není na to u nás odvaha, ani dost silný žaludky.

Tak já nevím. Ono je to vždycky o tom názoru, kdo co chce dělat, jestli chce to mít pro radost nebo pro byznys. A setkal jsem se už dost s názory typu - já bych se v životě k takový muzice nikdy nepropůjčil, nezaprodal, já bych to nedělal. A já si vždycky říkám - no jo, ono i ten main stream jde udělat šikovně, aby zaujmul, to je taky umění.

Pepinno Pech: To určitě je, ale my jsme tomu kdysi říkali hudební prostituce a k tomu bysme se asi nepropůjčili nikdy.

Milan Douda: Já si naopak myslím, že ten main stream jde dělat i dobře a důkazem je tady Adam, kterej už ty hardrockový věci nemůže moc poslouchat a míchá vlastní věci v Mixcraftu. Je to docela príma věc, myslím si, že to jednou prorazí.

Richard Musil: Je to pohoda, co dělá.

Tak to je super. Hele mimochodem tam se mí líbí jedna věc jako, že člověk musí, když má ty schopnosti a konexe udělat nějakej hit třeba, tak je tak dobrý si říct, jestli je to lepší, když ho to živí nebo když chodí do práce, do fabriky třeba. To taky je úvaha. Někdo to tak třeba řeší. Napadlo vás to někdy?

Richard Musil: Ale vona ta práce v main streamu je tvrdá dřina. My teda  nikdo z nás do fabriky nechodíme, ale bych se v tom nechtěl pohybovat.

Hlavně je to tam hodně neupřímný, že jo? Co si budeme povídat tady o tý branži. Tam to prostě není o kamarádství, ale je to o loktech a o dlouhejch prstech. Takže pojďme zpátky na zem. Buďme zemití a užívejme si toho, co jste přivezli a hlavně co přivezete a povezete dál, protože vy dneska hrajete, vy dneska hrajete v Roudnici. Už jsme to říkali, jak se jmenuje ta hospůdka nebo ten klub?

​Richard Musil: Klub Renda v Roudnici, kousek nad náměstím. Takže kdo ještě dneska v Roudnici a okolí nemá plán na večer, tak se může přijít podívat.

A vy tam nejste sami dneska?

Richard Musil:​ Hrajeme s kapelou Punk Pirates z Libochovic.

A oni vám dělaj předkapelu?

Richard Musil:​​ Tak nějak.

Tak nějak, i když vy to tak neberete, aby se to kluků nějak nedotklo. Já ještě, abychom na to nezapomněli, vy hrajete v pěti a jak jedete takhle po cestě z Děčína přes Most, tak jste jen ve čtyřech, protože kytarista Tomáš Veselý už tam na vás čeká?

Richard Musil:​​ Tomáš Veselý žije v Mladé Boleslavi a jel už přímo do Roudnice jaksi chystat vystoupení večerní.

Tak ho pozdravujeme teď, jestli nás poslouchá.

Richard Musil: ​Pozdravujeme tě, Tomáši, ahoj!

Pepinno Pech: Čau Thomas!

Milan Douda: On nás asi neposlouchá, protože se stavil ještě v Mělníku na mši. Takže, asi tak.

Richard Musil: Na velikonoční...

Na velikonoční? Je to pravda, no hele, velikonoce! Vy jste to pojali tak, že si jdete dneska zahrát. Pak ještě neděle, pondělí. Máte nějaký speciální zvyky na velikonoce? 

Richard Musil: Tak asi budeme většinou odpočívat. Nebo ty jdeš Milane s mladým koledovat s pomláskou?

Milan Douda: Já jdu s pomláskou. Já mám tříletý dítě a my musíme povinně s pomlázkou.

To je taky zajímavá věc. Myslíte si, že se to ještě hodně dodržuje taková ta tradice? Vzít tu pomlázku prostě v pondělí a jít někoho vyšupat?

Milan Douda: Jo, jo, vždycky jsem to dodržoval, než jsem to dítě měl (smích).

Richard Musil: Já taky!

(Smích) Hele. já vás nechci dostat do rozpaků s těma dětma, ale spíš jsem myslel, že po těch velkejch to moc nevídám, že by po těch patrech, po těch panelákách, všichni koledovali na sebe, víš.

Richard Musil: ​Ale tak dneska je to spíš o domluvených návštěvách a o chození za příbuznejma a známejma dámama.

Tak. Přesně tak.

Pepinno Pech: A vůbec to není o vajíčkách, že jo...

Milan Douda: To jsem pochopil až v patnácti, že to není o vajíčkách.

(Smích). Hele, kluci, a teď mi ještě řekněte, protože rozjíždí se nová sezóna, jak to máte na letošek s vyhlídkama? Máte zajištěný nějaký koncerty, nějakou šňůru?

Richard Musil: Turné neděláme. Je fakt, že před dvěma lety jsme se trošku rozjeli a zjistili jsme na konci roku, že jsme udělali asi třicet koncertů, z toho jeden v Rumunsku, a že jsme byli docela utahaný z cestování, bylo toho na nás dost, protože chodíme normálně do práce. Tak jsme si řekli, že přibrzdíme, rok na to už těch koncertů byla polovina, ale zase nám zabralo půl roku nahrávání desky ve studiu, čili toho bylo taky dost, tak jsme si řekli teda letos, že budeme hrát jenom jednou měsíčně, což zatím dodržujeme. V únoru se hrálo v Litoměřicích, dnes jedeme Roudnici, v dubnu je tam klub Pod palubou v Lovosicích, v květnu na 1. máje v Ústí a tak dále...

Milan Douda: 30.9. Na Slamníku v Praze.

Ale v červenci tam máte tři koncerty!

Richard Musil: Takhle. V Děčíně pro nás bude v červenci významnej festival na Bažantnici, kde se kdysi konaly festivaly Děčínská kotva. Tam Michael Kocáb, po dozpívání písně s Jiřím Kemrem, řekl do přímého televizního přenosu v létě 1989, na posledním ročníku, onu památnou větu, že kažný národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Tak tam se bude konat festival DC Undergroud Fest, kde by měly hrát kapely z konce 80. let, které měly potíže s tehdejším režimem a kapely ze začátku 90. let, což se nás už tedy týká. A tam se opravdu hodně těšíme. Jinak, máme samozřejmě i svoje oblíbený kluby, jako třeba ve Varnsdorfu Homegrown-club Jardy Kouby, kterýho teď zdravíme, určitě nás poslouchá (Pepinno: Čau Jardo!), tam jsme hráli několikrát a zase se tam letos vrátíme. A naším domovským podnikem je Bodenbach v Děčíně Vlastíka Pažourka, kterej nám loni pokřtil naše nový cédéčko.

Tak to jsme vyjmenovali, kde v nejbližší době budete, kde vás můžou vaši fanoušci slyšet. A jsou ještě nějaký jiný plány na letošní rok? Říkali jste, že jste byli taky zavřený ve studiu, chystáte něco, že byste vypustili letos?

​Richard Musil: Tak přemýšlíme o nějakým nahrávání ještě, ale zatím není ani materiál poskládanej dohromady, spíš to budeme tak nějak tvořit, protože ani na to zkoušení není moc času. Takže tak nějak si to užíváme na těch koncertech a tu a tam vyplave něco novýho, co šoupneme mezi starý věci, a zkoušíme takhle za pochodu.

Pepinno Pech: ​Hlavně je to o tom sehnat taky nějakýho sponzora, protože to nahrávání dneska vůbec není sranda utlačit finančně.

A já jsem někde četl, že to dneska už zase je sranda, protože si to stejně kupujeme všichni domů, už to není prej zas tak drahý. Stáhnete si cokoliv. Ne, teď jsem to zlehčil trochu, ale aby to dobře hrálo, bylo to trošku dobře udělaný, přeci jenom, člověk chce jít k někomu, kdo to umí, že jo?

Richard Musil: Dá se točit i doma, jsou na to udělátka dneska, ale zase třeba, kdo chce mít pořádně nahraný bicí, tak to se třeba doma asi udělat nedá.

Kluci, a teď na závěr, protože já vždycky chci končit, slyšet nějakej bod, ke kterýmu můžeme vzhlížet. Kdybyste vy jste si něco měli přát, vy sami jako kapela, aby se vám v tom letošním roce splnilo, co by to mělo bejt?

Pepinno Pech: Mně by se líbily narvaný koncerty!

Richard Musil: No jo, to by se nám líbilo všem.

Milan Douda: Mně by se líbilo, kdybychom začali cvičit a zkoušet. Třeba za poslední dva roky jsme měli dvě zkoušky, takže vono je to trošku znát.

Smích.

Richard Musil: ​Ne, tady Pepinno se dotknul docela zajímavý věci. Srovnání devadesátých let a současnosti, protože obojí pamatujeme. V devadesátých letech nebylo v podstatě příliš kde veřejně hrát a těch koncertů bylo málo, ale bylo narváno, lidi chodili. Na minifestiválek přišla spousta lidí do nějaký hospody, jo? A dneska v podstatě je spousta míst, kde se dá hrát, a ta návštěvnost je ubohá i u prvoligových kapel. Takže todle bych přál nejen nám, ale všem, aby lidi se zvedli od facebooku a občas si něco přišli poslechnout. Kohokoliv.

Přesně tak. Ono to totiž ani není tak o kvalitě těch kapel, ale o místě, kde se hraje, o prostředí okolo a o množství lidí. To víme. Ale vy jste to vlastně shrnuli pěkně. Když budete hodně cvičit, hodně zkoušet, tak pak budete hodně hrát a třeba budete mít plný ty sály. Já vám to taky přeju kluci. Ať se podaří dnešní koncert a zase někdy v Gama Rádiu ahoj!

Richard Musil: Ahoj!

Pepinno Pech: Jo. Ahoj, ahoj!

​Milan Douda:  Ahoj a nashledanou!

Střední proud aneb píseň zmateného voliče

Tak na Gama Rádiu Led Sezelim - Střední proud a tak dále a tak dále. Koneckonců, vy si najděte informace o týhle kapele, buď už na Bandzone nebo jejich webu a nezapomeňte, že dneska tedy chlapci koncertují a že dneska se vydávají do Music baru Renda v Roudnici nad Labem od 20 hodin, hrajou tam se skupinou Punk Pirates z Libochovic. Takže, určitě vyražte.

S kapelou rozmlouval moderátor Roman Lukáš.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA