Jdi na obsah Jdi na menu
 


1996 - 1998

Leden 1996

Vznikají další nové písničky "Sen o láhvi a smíchu", což je další zhudebněná báseň Josefa Kainara a "Přání" ve stylu reggae.

18. ledna 1996

Jan Hocek, který dělal jako redaktor Severočeského deníku rozhovor s Led Sezelim v roce 1995 a chválil album "S knedlikem v kapse", přesídlil do redakce nového kulturního měsíčníku KULT.  Zde informuje stručně o vydání kazety na podzim 1995 s titulem "Úplně mimo" a píše, že "příklonem ke grunge skupina značně přitvrdila, ale zeppelinovský duch zůstal, a to především v Klimentových kytarových sólech.... demo se kupodivu vyznačuje dobrou technickou úrovní... Tak úplně mimo zase Led Sezelim nejsou...". Článek je otištěn i s velice pěknou fotografií skupiny, pořízenou Janou Drvoštěpovou a zabírá značnou část stránky časopisu. 

21. ledna 1996

Zdeněk a Richard získávají videozáznam z Panzerhofu od Filipa Macouna a zahajují v místním televizním studiu RTD práce na sestřihání přijatelně dlouhého dokumentu.

26. ledna 1996

Střihy a titulky k videu z Panzerhofu jsou dokončeny. Po doplnění záběrů z procházky po Drážďanech před vystoupením a nahlédnutí do šatny po vystoupení má film délku 57 minut a jsou na něm všechny skladby z koncertu, pouze "V jedné chvíli" je zkrácena již při natáčení asi o polovinu.

28. ledna 1996

Richard připravuje grafický návrh barevného obalu videokazety z koncertu v Panzerhofu. Jelikož kromě videa není pořízena z vystoupení žádná fotodokumentace, je na obalu VHS kazety dán snímek z vystoupení 6.12.1995 v děčínské knihovně, který měl podobnou atmosféru i repertoár.

29. ledna 1996

Videokazeta "Led Sezelim: Koncert v Panzerhofu" vychází v limitovaném nákladu 8 kusů.

28. února 1996

Koncertní premiéra zbrusu nového programu na malém sále Desta Clubu před 30 diváky v čase mezi 19. a 23. hodinou, s novými písněmi, zazpívanými výhradně Jirkou Komárem Jeřábkem: "Svědectví živého nebožtíka", "Horská dráha", "Sen o láhvi a smíchu", "Sousedka", "Přání", "Černá hodinka", "Holky pod kopcem" a "Ve vlaku". Po Led Sezelim hrála ústecká Dlažební kostka a jako hřeb večera vynikající domácí trio Smokestack Lightnin´ kytaristy Miloše Svobody, hrající převzaté klasiky 70. let. Koncert Led Sezelim poměrně kvalitně zaznamenal zvukař Jan Svoboda a s výjimkou skladby "Holky pod kopcem" bylo všech 7 skladeb, i přes velmi mizerný a nejistý pěvecký výkon nervózního Komára, zařazeno na A-stranu třetí "live" audiokazety "V příštím století snad...". Nepovedenost ledsezeláckého vystoupení celkem přesně postřehl článkem v Principu Jan Mirovský: "...Led Sezelim od počátku svého vystoupení ukazoval, co je jeho silnou stránkou, šlapající rytmika a harmonická souhra obou kytaristů. S tímto velmi ostře kontrastoval výkon zpěváka. Co se týče výrazu, je to dobré, ale bohužel zpívá velmi falešně. Tím srazil celkový dojem z vystoupení své kapely téměř o polovinu."

9. března 1996

S předkapelou Dlažební kostka z Ústí n.L. hrají Led Sezelim od 22:30 hodin ve vyhlášeném rockovém klubu Banán v Žatci tyto písně: "Heartbreaker", "Dveře", "Dědek", "Lemur a jeho Charta", "V jedné chvíli", "Stín pohltí noc", "Opice", "Touha", "Svědectví živého nebožtíka", "Sousedka", "Horská dráha", "Sen o láhvi a smíchu", "Přání", "Mobydick", "Ze života pařezů", "Kancelářský blues", "Už toho mám dost" a jako přídavek "Konzum". Vystoupení před sotva dvacítkou lidí okomentoval Richna "jako jedno z možná nejhorších vystoupení v historii kapely". Řidič dodávky, který vezl kapelu, Luděk Král, pořídil VHS záznam, který v plné nahotě odhaluje současnou situaci ve skupině i naprosto katastrofický výkon Lojzy a Komára notně posilněných alkoholem. Snaha ostatních tří zachránit z vystoupení co se dá vyznívá naprázdno a jejich zlost po skončení produkce je oprávněná. Pepino se zmůže jen na stručné: "Totální průser!". Zdá se, že se po dvou nevydařených koncertech schyluje k personálnímu otřesu.

21. března 1996

Krize ve skupině kulminuje. Zkušební lhůta Jirky Komára Jeřábka ve skupině končí a nadchází okamžik vyřčení ortelu. Výsledek hlasování je 3:1 pro ukončení spolupráce. Lojza Bělota reaguje tím, že po roce a půl opouští Led Sezelim také a zakládají s Komárem skupinu Bílá tma. Současně je opětovně vyzván k návratu Martin Zíka, který se s Lojzou zrovna nemusel. Martin váhá ještě celé 2 měsíce než přijde na první zkoušku.

30. března 1996

Poprvé jako trio Kliment - Musil - Pech hrají na malém sále Destaclubu spolu s děčínskými skupinami Malinově červené autíčko, Bandu Band a Šílencovy prsty, skladby "Opice", "Dědek", "Svědectví živého nebožtíka" (zpěv Pepa), "Kotelna", "Dveře", "Lemur a jeho Charta", indický tradicional "Madhava" (zpívaný Mílou v sankrstu - dostal se později na B-stranu "V příštím století snad..."), "Žena z Kámena" (zazpívá si ji zatím hostující Martin Zíka a má velký úspěch), "Konzum", "Už toho mám dost". Koncert pro 150 posluchačů dopadl dobře, zvučil jej Filip Macoun. Mezi diváky přítomni 2 členové ústeckých Ayerdall. Ze setkání vznikne nabídka ke spolupráci, jednak ke společnému vystupování, jednak možnost vlastního profilového pořadu v Českém rozhlasu Ústí n. L., kde jeden z nich je technickým zaměstnancem a zpěvačka skupiny Zuzka Fenglová hudební redaktorkou.

5. dubna 1996

V klubu Bonanza v Novém Boru po půl roce jako předkapela heavymetalových ústeckých Ayerdall. Přes nízkou návštěvu 47 platících apatických diváků hraje trojice zprvu nervózně než se dostane do tempa, když se rozehraje, smůla pokračuje, Mílovi praská struna a vystoupení musí být zkráceno o 6 písní. Přesto odehrají skladby "Horská dráha" instrumentálně, "Stín pohltí noc", "V jedné chvíli", "Opice", "Dědek", "Svědectví živého nebožtíka" (zpěv Pepa), "Dveře", "Lemur a jeho Charta", "Kancelářský blues", "Čert aby vzal muzikanty", "Už toho mám dost".

16. dubna 1996

Pechovým se narodí dcera Veronika.

19. dubna 1996

V Riesa Efau v drážďanské čtvrti Friedrichstadt hrají, uvedeni v programu klubu na duben jako Led Seszelim, jako hlavní účinkující večera po 22. hodině, když před nimi hraje půl hodiny domácí Streuner (kontakt s touto skupinou vznikl už na drážďanském koncertě v prosinci). Obě kapely měly vynikající nazvučení ve sklepních prostorech výtvarné galerie. 1,5 hodiny dlouhý program pro 45 lidí obsahoval: "Horská dráha", "Už toho mám dost", "Stín pohltí noc", "Opice", "V jedné chvíli", "Dědek", "Svědectví živého nebožtíka", "Lemur a jeho Charta", "Dveře", "Kancelářský blues", "Madhava", "Čert aby vzal muzikanty", "Ve vlaku", "Modrooká", "Žena z Kámena", "Konzum". Kvalitní zvuk pohlídává Jana Drvoštěpová a Zdeněk Pěnkava vyinkasuje na závěr večera skvělých 300 marek. Skupina jede spát domů do Děčína.

20. dubna 1996

Víkendové německé miniturné je završeno koncertem v zámečku Schlossnickern u Drážďan. Zvuk horší než v Riesa Efau, ale zato skvělá návštěva 200 vnímavých diváků. Tentokrát na plakátech jako Led Zeselim zahajuje trio po skvělé večeři a pohoštění s veškerým pitím (to bylo bezvadné i den předtím) ve 21:30 hodin s prakticky stejným repertoárem, jen trochu v jiném pořadí: "Horská dráha", "Už toho mám dost", "Dveře", "Stín pohltí noc", "V jedné chvíli", "Opice", "Svědectví živého nebožtíka", "Heartbreaker/Dědek", "Ve vlaku", "Madhava", "Modrooká", "Lemur a jeho Charta", "Kancelářským blues", "Čert aby vzal muzikanty", "Žena z Kámena", "Konzum" a jako přídavek znovu "Už toho mám dost". Výdělek činí opět 300 marek čistá ruka. Skupina tak za dva dny naplní pokladnu 500 DM, protože 100 DM dostává za dopravu a ztrátový čas řidič dodávky Zdeněk Kalina.

25. dubna 1996

V čase od 11 hodin 13 minut do 11 hodin 45 minut rozmlouvají Musil, Kliment a Pech v živém vysílání Českého rozhlasu Ústí nad Labem s moderátorkou dopolední Severní vlny Jitkou Stuchlíkovou a hudební redaktorkou Zuzkou Fenglovou (zpěvačkou Ayerdallu) v pořadu Host studia. Skupina mluví o svém vzniku, o prvních úspěších a plánech do budoucna, stejně jako o svých hudebních idolech na domácí rockové scéně - Pražském výběru - a snaze stát se soběstační při dopravování se na koncerty. V pořadu jsou v přestávkách mezi mluvením odehrány skladby "Už toho mám dost", "Touha" a na závěr pořadu "V jedné chvíli". Každému členu skupiny je vyplacen honorář 270 korun. 32 minut dlouhý pořad je nahrán ve stereokvalitě a vydán v prosinci 1996 na kazetě a v roce 2004 po digitalizaci na CD.

16. května 1996

Po 17 měsících se Martin Zíka vrací do Led Sezelim jako hlavní zpěvák a doprovodný instrumentalista. Během května je s ním nacvičováno 5 písní: "Přání", "Horská dráha", "Prcbuřt", "Černá hodinka" a "Žena z Kámena". Zároveň skupina začíná nacvičovat i klasickou rockovou záležitost "Born To Be Wild" od skupiny éry 60. let Stephenwolf, aby ji mohla zahrát na srpnovém srazu motorkářů.

9. června 1996

Martin Zíka po necelém měsíci zkoušení nečekaně opouští skupinu s tím, že tentokrát je to dle jeho tvrzení už definitivní.

13. června 1996

Po Martinově odchodu začíná se skupinou ještě úžeji spolupracovat Jana Drvoštěpová, spoluautorka již několika písní Led Sezelim. Z této bližší spolupráce vzniká jako první pomalá a odlehčená skladba "Dům ztracených her" na text části básně J. R. R. Tolkiena. V tomto období ale také vznikne z poněkud ostřejšího soudku instrumentálka "Stroj času" a několik humorných parodií, které skupina hodlá zanedlouho prezentovat i živě.

28. a 29. června 1996

V areálu Ústavu sociální péče pro mentálně postiženou mládež ve Staré Olešce, která spadá katastrálně pod Huntířov, se koná 1. ročník festivalu, hudby, divadel a poezie nazvaný Olešská kramle. Led Sezelim, u kterých je v programu připsána poznámka "šokující muži a jejich zdrcující comeback", hrají první den ve skvělém čase mezi 18:30 až 19:15 hodin skladby "Zamrdej" (instrumentální parodie na Summer Day z filmu Pomáda), "Horská dráha", "Už toho mám dost", "Černá hodinka", "Svědectví živého nebožtíka", "Stroj času", "Dům ztracených her" (zpěv Jana), "Opice", další parodie "Nashledanou Stará Oleško!" a v přídavku, který si kolem dvou stovek diváků vyžádá, ještě "Lemur a jeho Charta". Koncert, zvučený Rostislavem Šátkem, je zaznamenán na malý diktafon a obě parodie vyjdou později na albu "Fosílie: Rarity od Led Sezelim". "Stroj času" z této nahrávky se objeví na B-straně "V příštím století snad...". Před Led Sezelim hrají Na louce, Divadlo ZŠ Ústí n.L, Divadlo ÚSP Stará Oleška se hrou Fotbal za milion, poezii přednáší Tomáš Řezníček a Radek Fridrich, Jana Drvoštěpová s písničkami "Anděl" a "Paříž", dětská folková skupina Swing Kids, rockoví Destroyself a Crillie. Po rocku se za tmy promítají diapozitivy z Islandu. Kapela přespí v chatičkách a užívá si ještě druhého hracího dne, kdy po fotbalovém utkání mezi klienty ústavu a rockovými hudebníky se předvedou Pro Babalu Aye (Liberec), Bohnická divadelní společnost, Černý pepr (Děčín) s Honzou Gorejem za bicími, kapely zvučných jmen MCH Band a Babalet a na závěr si všichni vyslechnou pohádku na dobrou noc. Lístek na oba dny stál neuvěřitelně nízkých 50 Kč!

10. srpna 1996

V Kamenici u Zákup na Českolipsku se koná tradiční "Sraz motorkářů U šerifa" od pátku 9. do neděle 11. srpna 1996. Pro cca 100 diváků zahrají Led Sezelim ve společenství dalších 12 rockových skupin nejrůznějšího ražení. Vystoupení Led Sezelim neprobíhá v právě ideálním čase od 11:30 hodin v sobotu 10. srpna. Zahrají "Heartbreaker/Dědek", "Dveře", "Svědectví živého nebožtíka", "Černá hodinka", "Ve vlaku", instrumentálně "Horská dráha", "Stín pohltí noc", "Konzum", "V jedné chvíli", "Už toho mám dost", "Dům ztracených her" (Zpívá Jana Drvoštěpová) a "Born To Be Wild" (Richna). Záznam koncertu je pořízen na pirátsky vydané kazetě v roce 1996, nazvané "Born To Be Led Sezelim", a obsahuje s výjimkou úvodní skladby "Dědek" celý koncert v délce 40 minut. Skladba "Born To Be Wild" se později dostane na album "Fosílie: Rarity od Led Sezelim". Ještě téhož večera má hrát skupina v Děčíně - Přípeři v místní hospodě společně se skupinami Fingers a Smokestack Lightnin´, když se postaví na hlavu zcela nečekaně Pepinno, že tam hrát nebude. Brzy se ukáže, že z tohoto zdánlivě nevinného incidentu se vyklube krizová situace.

12. srpna 1996

Pepa Pech přichází se zcela nečekaným rozhodnutím a oznamuje, že definitivně končí s aktivní hudební činností a prodá bubny. Během týdne rozprodá svojí aparaturu i nástroje a při přemlouvání je zcela neoblomný. Skupina tak ztrácí svojí osu, jednoho z nejdéle hrajících členů a nenahraditelného zpěváka doprovodných vokálů

21. srpna 1996

Po několika dnech je telefonicky Richardem kontaktován Honza Gorej, původní bubeník a vynálezce názvu Led Sezelim. Poněkud se smrskla do té doby už velice solidní nástrojová aparatura skupiny! Pepa dostal skupinu do svízelné situace, nechal ve zkušebně prakticky jen to nejnutnější. Ale aspoň něco! Jeho bývalými parťáky byl po první zkušenosti promptně vyměněn zámek...

26. srpna 1996

Zabrždění rozjeté skupiny je zcela absurdní. Na konci srpna se totiž rýsují možnosti vydání CD vlastním nákladem, především nahrávání ve vysoke kvalitním studiu Macac v Českém rozhlase Ústí nad Labem, série možných koncertů, a to i v Německu, v neposlední řadě vydání 3. audiokazety "V příštím století snad..." Konečně také vychází 1,5 roku starý rozhovor, pořízený Janem Slámou se skupinou ve Scene Reportu. Je to vlastně první oficiální rozhovor - ale ta aktuálnost údajů (ještě s Lojzou a Pepou)! Paradox za paradoxem. K dovršení vší smůly si Richna zlomí levou nohu. Z nahrávání CD nakonec nic není.

9. září 1996

Richard, zoufalý z pasivity skupiny, se zavírá s Filipem Macounem do studia 1. hudebního spolku v Děčíně a během několikahodinové frekvence je vyčištěno a smícháno 6 skladeb nahraných Janem Svobodou 28. února 1996 v Destaclubu. Tím začínají práce na projektu "V příštím století snad...", který má za cíl jediné: uchovat skladby napsané pro Komára a potěšit nejužší okruh fandů. První frekvencí byly ošetřeny a seřazeny skladby v tomto sledu: "Svědectví živého nebožtíka", "Horská dráha", "Sen o láhvi a smíchu", "Sousedka", "Přání", "Ve vlaku". Na nahrávce z tohoto koncertu je ještě jedna skladba - "Černá hodinka" - tu však zatím odkládají jako neřešitelnou a neupravitelnou.

27. září 1996

Skupina ve složení Kliment - Musil - Gorej spíchne na rychlo repertoár pro akustický koncert na malém sále Okresní knihovny v Děčíně od 19 hodin, zejména díky vydatné podpoře pozvaných hostů - Jany Drvoštěpové (zpěv, piano) a Miloše Svobody (el. kytara). Pouhých 12 platících diváků přiláká možná více 38-minutová videoprojekce pořadu Bez napětí brněnské stálice Progres 2. Led Sezelim přesto statečně odehrají svůj 28. koncert s písněmi "Žena z Kámena" (zpěv Míla), nová skladba "Odrhovačka o plavbě Titanicu" (Jana), "Dům ztracených her" (Jana), "Břehy" (Míla), "Boty" (Míla), "Už toho mám dost", "Konzum", "Kancelářský blues", "Ve vlaku" (Míla a Richna), "Born To Be Wild" (Richna a M. Svoboda), "Zatím co se koupeš" od Jaromíra Nohavici (Míla) a "Little Wing" (M. Svoboda).

14. října 1996

Filip Macoun přijde s nápadem přezpívat v "Černé hodince" Komárův příšerně falešný zpěv hlubším druhým hlasem. Richard se o to během čtyřhodinové frekvence pokusí, protože uzná, že kytarový riff zahraný v této skladbě Mílou je velmi chytlavý a povedený, navíc skupina písničku na koncertech ráda a hodně hrála. Výsledek nakonec není ideální, nicméně "Černá hodinka" je zařazena na A-stranu jako sedmá píseň.

15. října 1996

Výběr písní pro B-stranu "V příštím století snad..." a jejich úprava se protáhnou až do brzkých ranních hodin. Kromě Richarda se ve studiu nikdo ze skupiny ani neukáže. Míla nemá o skladbách a tomto projektu valné mínění a Honzu Goreje tyto písničky prostě nezajímají, protože nebyl ani u jejich vzniku, ani když se koncertně nahrávaly. Nakonec tvoří B-stranu Mílou zpívaná "Možná, že ani nevíš", nahraná jako jednoduchá akustická demoverze v břenu 1995. Do nahrávky je přimíchána vichřice z pásku zvukových efektů, které dodal Zdeněk Pěnkava a Filipem doprovod na velký buben. Další skladbou je instrumentální "Stroj času" nahraný na Olešské kramli ´96, "Madhava" z březnového vystoupení v Destaclubu, improvizace Pepy a Míly z Kámena v roce 1994 "Marmeláda I", která na albu nakonec vyjde pod názvem "Propadliště" a na závěr Richnou zpívaná "Sedávám na domovních schodech" na text Josefa Kainara, nahraná při jam session v červnu 1994. B-strana je tedy na rozdíl od A-strany značně nesourodá. Kazeta má být "live", ale všechny nahrávky ve skutečnosti živé nejsou. Filip proto na pokyn Richarda a Zdeňka propojí písně dohráním potlesků mezi skladby z jiných nahrávek.

18. října 1996

Zdeněk Pěnkava, který jako manažer vede také velice pečlivě pokladní knihu skupiny od 1. září 1995, může k dnešnímu datu ohlásit rekordní zůstatek na účtu u České spořitelny, a to částku 2550,- Kč, která již nikdy nebyla překonána. Velkou zásluhu na tom měly tři německé koncerty na přelomu let 1995 - 1996. Naopak nejhorší bilanci měli Led Sezelim 11.3.1996, kdy bylo na účtě mínus 2 794,- Kč.

23. října 1996

Míla s Richardem dokončují starší hudební nápad a je na světě nová vlastní písnička "Slunce" ve stylu Pavla Váněho z Progres 2.

11. listopadu 1996

Richard produkuje a vydává na vlastní značce Jolanovo slunce v nákladu 30 kusů ústecké skupině Řízky, kde hraje na kytaru Milan Douda, zpívá Petr Hrůza a na basu hraje Tomáš "Nargy" Veselý, koncertní album (kazetu) "Zahynem za hymen". Skupina nemá stálého bubeníka a také velmi často mění názvy, ale za bicími tohoto záznamu sedí ex-člen Ješitného Jolana Jan Srb.

17. listopadu 1996

Míla s Richardem propojí všechny rozpracované části písně "Homo consumens" a vzniká tak novinka na text Jiřího Žáčka, která později bude přejmenována na "Blues konzumního člověka".

25. listopadu 1996

Filip Macoun provádí závěrečný mix alba "V příštím století snad...". Práce na dvanáctipísňové kolekci písní trvaly přes 17 hodin.

Prosinec 1996

Během několika zkoušek vzniká první kolektivní práce i s Honzou Gorejem, píseň "Mně se líbí (promovaní)". Kapela pracuje sice velmi pomalu a s potížemi, ale s novými písněmi je spokojena a na jaře plánuje natočení regulérního studiového alba s novými písněmi. V udergroundovém studentském časopise Analfabet vychází článek "Zelí, vepřové aneb na jaře snad...". Redaktor Honza Sláma popisuje současnou neutěšenou situaci ve skupině, oznamuje vydání "V příštím století snad..." a v závěru vyřkne otazník, na který v tu chvíli neumí nikdo odpovědět: "Zda má skupina ještě co říci i ostatním posluchačům, než těm skalním, se snad ukáže na jaře, kdy hodlají obrazit i pár místních lokálů". Děčínský deník přináší v článku o letošním 4. ročníku festivalu "Mosty - Brücken" informaci o tom, že Led Sezelim pokračují v činnosti v tříčlenném obsazení, nicméně, že přerušili koncertní činnost.

6. prosince 1996

Vychází audiokazeta "V příštím století snad...", vydaná vlastním nákladem v počtu pouhých 10 kusů a jak stojí na obalu Richny, je určena pouze nejvěrnějšímu okruhu fanoušků pro doplnění nových nahrávek do jejich sbírky.

20. prosince 1996

32-minutový soundtrack z rozhlasového vysílání z 24. dubna 1996 si skupina naděluje jako dárek k vánocům nákladem 14 kusů. Sedmdesátiminutová kazeta s názvem Led Sezelim na vlnách Českého rozhlasu Ústí nad Labem" má A-stranu i B-stranu se stejným obsahem. Povídání tria Musil - Pech - Kliment s Jitkou Stuchlíkovou a Zuzanou Fenglovou je proloženo skladbami "Už toho mám dost", "Touha" a "V jedné chvíli". Na obalu, který vyrobil Martin Zíka, jsou Led Sezelim vyfoceni před secesní budovou ústeckého Českého rozhlasu.

Leden 1997

Míla Kliment s Janou Drvoštěpovou skládají píseň "Véna". Jana zkouší se skupinou 5 písní. Na začátku roku také přichází Zdeňku Pěnkavovi nabídka od agentury Fajn Rock Music a následná korespondence dává určitou možnost dostat za 6 tisíc korun 1 skladbu na rockovou kompilaci domácích amatérských kapel, spojenou s propagací písně i skupiny v médiích. Současně však Honza Gorej přichází se zprávou, že na konci března se chystá na delší dobu za prací do USA. To urychluje přípravy k dojednání nahrávání ve studiu na Letné v Děčíně. Děčínský deník v článku o 1. hudebním spolku v Děčíně zmiňuje ve výčtu nahrávajících ve studiu také Led Sezelim, stejně jako neutuchající aktivity na poli pořádání hudebních akcí Zdeňka Pěnkavy.

Březen 1997

V březnovém čísle časopisu Rock & Pop vychází recenze na "V příštím století snad..." tohoto znění: "Z větší části živá nahrávka děčínské plus-minus hardrockové kapely, která spíš než nepříliš kvalitním soundem upoutá přemýšlivými, v této oblasti neobvyklými texty." Tak aspoň něco na tu bídu! Hodnocení 2,5 hvězdičky.

14. března 1997

Začíná celodenní nahrávání (od 8 do 19 hodin) nových 5 písní, které skupina stačila od podzimu napsat a secvičit. Nikdo z přítomných na začátku první frekvence netuší, jak dlouho bude trvat zpracování této sady písniček a že se jeho dokončení dočká poze jediný současný člen skupiny. Po nazvučení bicích a baskytary se nahrávají rytmické základy písní v tomto pořadí: "Blues konzumního člověka", "Slunce", "Mně se líbí (promovaní)", "Véna", "Dům ztracených her", "Odrhovačka o plavbě Titanicu". Od 15 hodin Míla nahrál doprovodnou kytaru v následujícím pořadí: "Odrhovačka o plavbě Titanicu", "Blues konzumního člověka", "Slunce", "Véna" a "Dům ztracených her".

22. března 1997

Mezi 14:00 a 18:30 hodinou pokračuje nahrávání. Míla Kliment napřed nahrává bustrovaný doprovod pro "Mně se líbí (promovaní)", dále nahrál znovu doprovody (původní byly rozladěné s basou) k "Slunci" a k "Dům ztracených her" (tentokrát na akustickou kytaru, a napojovaně nahrál hned 1. verzi doprovodu k skladbě "Odrhovačka o plavbě Titanicu". Nahrávání jsou přítomni všichni, včetně Jany Drvoštěpové. Pracovní atmosféra je výborná.

23. března 1997

Filip Macoun smíchal rytmické základy na minidisk v pořadí: "Mně se líbí", "Véna", "Blues konzumního člověka", "Slunce", "Odrhovačka o plavbě Titanicu", "Dům ztracených her".

28. března 1997

Honza Gorej odlétá do USA do New Yorku a později do Chicaga. Záskok slíbil ještě nedávný hráč na bicí v Led Sezelim Pepa Pech.

1. května 1997

Jelikož se ani na jednu dubnovou zkoušku Pepino Pech nedostavil, je do skupiny angažován jako záskok bubeník Jirka "Mech" Hájek. Spolu s ním je nazkoušeno během května 10 skladeb pro dohodnutý koncert s pracovnicí referátu kultury Okresního úřadu v Děčíně Soňou Kapicovou v německé Pirně.

28. května 1997

Přichází pro skupinu další těžká rána, protože se musí urychleně vystěhovat ze své dosavadní zkušebny na Střelnici (dříve zvané Destaclub). Bolestné loučení s navyklými prostory podtrhuje celkovou krizi. Destaclub je zakonzervován a nabídnut do prodeje za 40 miliónů korun. Richard sahá ke krajnímu řešení a zařídí možnost zkoušení ve studiu v DDM na Letné u ředitelky tohoto zařízení Věry Rajmanové.

12. června 1997

Poprvé se koná zkouška v DDM na Letné. Skupina se musela ale stát členem 1. hudebního spolku v Děčíně, aby zde mohla zkoušet. Je to generálka před zítřejším koncertem v Pirně.

13. června 1997

Vše je připraveno k odjezdu na mládežnický hudební festival v německé Pirně. Trojice Zdeněk Pěnkava, Jana Drvoštěpová a Richard Musil zajistila řidiče s dodávkou, přítomnost Filipa Macouna k zajištění zvuku, kterého chce kapela dosáhnout, a spoustu dalších detailů. Míla Kliment se však 2 hodiny před odjezdem psychicky hroutí a nikam se tedy nejede. Chvilkový nápad odehrát koncert bez něj, s nějakou improvizací za pomoci Filipa brzy padá. Mohl to být přitom honorárně nejlepší koncert v historii kapely, protože pořadatelé slíbili 420 marek, což je za produkci pouhých 10 písní neuvěřitelná suma! Několikadenní nelidská dřina směřující k tomuto koncertu byla marná. Řidič dodávky Petr Neruda si účtuje naštěstí jen 150 Kč. Nad další existencí souboru visí velký otazník. Kuriozní je, že do Pirny jede místo Led Sezelim Lojzova Bílá tma, která brzy poté také nahrává svojí jedinou jedenáctipísňovou profilovou demokazetu. 

Červenec 1997

Prakticky měsíc se nic neděje. Míla přestal jakkoliv komunikovat se svým okolím, uzavřel se ve svém malém bytě v Želenicích a přestal z něj úplně vycházet, brát telefony, otvírat na zvonění. Na pásky s nahranými základy šesti skladeb z března 1997 zatím 5 měsíců "usedá prach". Naštěstí se najde pár lidí, kteří usoudí, že svým způsobem neobvyklou kolekci písní Led Sezelim by bylo škoda nedokončit. Navíc Richard na konci července skládá hudbu na báseň Václava Hrabě "Déšť".

Srpen 1997

Při Led Sezelim opět (po kolikáté už?) stojí zřejmě všichni svatí. Jednak Filip Macoun i Zdeněk Pěnkava vytrvale tlačí na to, aby projekt, který už má konečně i svůj název "Dům ztracených her", podle ústřední písně otextované částí básně J.R.R.Tolkiena, byl dokončen. Vnitřní sílu nakonec v sobě nalézá i jediný zůstavší člen kapely Richard podporovaný svojí manželkou Janou Drvoštěpovou-Musilovou. Štěstím je i ta skutečnost, že na scéně se objevuje kytarista Milan Douda a také zakládající člen Led Sezelim Martin "Jose" Zíka, kterým se rozpracované písně líbí a mají chuť pomoci s jejich dokončením.

19. srpna 1997

Ve studiu 1. hudebního spolku v Děčíně v DDM na Letné se schází ve 14:45 hodin Filip Macoun, Richard a Jana Musilovi, Milan Douda a Martin Zíka. Napřed je proveden přepis základů (mezimixu) z minidisku na studiové pásy. Při té příležitosti vysvětlí Richna svým novým kolegům, jakou formu pomoci od nich v jednotlivých písních očekává. Mezi 16. až 18. hodinou jsou postupně nahrány tyto sekvence: Richard nahrává hlavní zpěv do písně "Slunce", použit je až 3. track, Milan následně nahrává až do 18 hodin kytarová sóla do tří skladeb v tomto pořadí: "Mně se líbí", "Véna" a "Blues konzumního člověka". Sóla ještě chybí ve "Slunci" a v  "Odrhovačce o plavbě Titanicu". Nakonec se dohodne, že na následující nahrávací frekvenci za dva dny budou k vyšperkování přizváni další dva muzikanti.

20. srpna 1997

Richna vysvětluje Milanovi, jak si představuje doprovod španělky v písni "Déšť", která má být na nové album rovněž zařazena a to v tom nejprostějším aranžmá. Zkoušením této skladby se zabývají celý večer. Z původní představy, že do nahrávky bude zapracována také baskytara nebo kontrabas a perkuse (jako kdysi v případě písně "Boty"), nakonec sešlo, protože nebyl na "barevnější" nastudování skladby delší časový prostor.

21. srpna 1997

Milan Douda přivádí ve 14:35 hodin do studia kamaráda Pavla Ševčíka, který prakticky napoprvé nahraje kytarové sólo do "Slunce", ačkoliv skladbu nikdy předtím neslyšel, a to přesně podle Musilovy představy - totiž aby znělo ve stylu sóla slavné skladby "Hotel California" od Eagles. Když Pavel Ševčík nahraje ještě rychle kytarové beglitové vyhrávky na elektrickou kytaru ve skladbě "Blues konzumního člověka", zhruba po hodině práce mizí a nikdo ze členů kapely ho již více nespatří, ani o něm neuslyší. Poté nastupuje Milan Douda, aby nahrál ve dvou volných plochách skladby "Dům ztracených her" dvě sóla na akustickou kytaru, která se nádherně prolíná s tou Klimentovou z března. V prvním sóle je použit 4. track, ve 2. sóle 2. track. To už je ale ve studiu i Luděk Nedvěd (Intimní život aj. kapely) a nahrává dva skvělé jazzově swingové tracky na saxofon do skladby "Odrhovačka o plavbě Titanicu". Jsou nahrány tak barvitě, že když je Filip pustí z nahrávky najednou, navzájem se báječně prolínají a tak je rozhodnuto, že takto píseň zůstane. Martin nahrává foukací harmoniku do "Slunce" (v úvodu je použit 4. track, závěr se povede napoprvé). Do 18. hodiny zbývá ještě zhruba půlhodinka a ta stačí na to, aby Milan nahrál na akustickou kytaru doprovod do skladby "Déšť" přesně podle Richardova požadavku.

22. srpna 1997

Mezi 15:15 až 18. hodinou jsou ve studiu pouze Filip Macoun a Musilovi. Jana nazpívává skladby v tomto pořadí: "Odrhovačka o plavbě Titanicu", "Déšť" a "Dům ztracených her". Následně nazpívá Richard na druhý pokus píseň "Véna", kterou měl zpívat Míla a nikomu se do ní při nahrávání příliš nechce. Jako další píseň Richard nazpívává "Blues konzumního člověka", tento track však nebyl nakonec použit (píseň nazpívá později Martin). Následně Jana zpívá vokály do skladby "Véna", dále Richard vysekne hezky zostra a vysoko zpěv do písně "Mně se líbí" a úplně nakonec této odpolední zpívací frekvence nazpívají zvlášť Jana i Richard doprovodné vokály do "Slunce". Po ukončení všech hlavních prací je dohodnuto, že si všichni odpočinou až do 9. září. 

9. září 1997 

Ve studiu pracují od 16:30 do 19:30 hodin s Filipem Macounem pouze Richard Musil a Martin Zíka. Začíná se dohráváním různých zvukových efektů do dvou jinak již hotových písní. Na začátek "Odrhovačky o plavbě Titanicu" je přimontován jazzbandový úryvek klasiky 30. let "Stará ti to spočítá", závěr písně pak končí mořskými vlnami pohlcujícími pyšný Titanik. Skutečně jímavé efekty získala už tak dojemná skladba "Dům ztracených her". Válečné běsnění plné střelby a výbuchů vrcholí náletem stíhaček, které efektním střihem přeskakuje v ptačí zpěv, který doprovází Janu Drvoštěpovou celou první sloku a vrací se i v závěru téměř 8 minut dlouhé písně. Na obalu alba se později dozvídáme, že v této i následující "Zahradní symfonii" ptačí orchestr ve složení drozdi, kosi, slavíci, pěnkavy atd. diriguje Zdeněk Pěnkava. Jedná se pouze o sestřih nachytaného ptačího zpěvu trvajícího přes 10 minut a byl zařazen z několika důvodů. Jednak bylo třeba po sedmi písních, které nestačily na celých 40 minut, "dotočit něčím" zbytek místa, jednak šlo možná záměrně o pokus koláže, něco jako beatlesovské "Revolution No. 9" z Bílého dvojalba z roku 1968.  A nebo tím chtěl někdo říci: "pokud jste doposud neusnuli, tak teď se vám to určitě povede"? Po zvukových montážích, plných hračičkovství, přichází konečně živá práce. Martin perfektně dle svého typického stylu a s nadhledem nazpívá "Blues konzumního člověka". Jinak vážný text Jiřího Žáčka trio ve studiu však ještě ve vynikající náladě přikrášlí svými vlastními zvuky.  A tak je v nahrávce, především v nekonečně dlouhé předehře slyšíme mlaskat, krkat, nalévat si, chřoupat brambůrky a křupky, cinkat příbory o talíře, otevírat lahve a plno dalšího. V závěru se pak podobně jako kdysi v "Prcbuřtovi" ozve Martinovo vyprsknutí a osvobozující smích. Na závěr skvělého večera ještě Richard přizpívá doprovodný vokál ke svému hlasu v  "Mně se líbí".

19. září 1997

Mezi 16. a 20. hodinou Filip Macoun pracuje v přítomnosti manželů Musilových na závěrečné mixáži v pořadí "Mně se líbí", "Slunce", "Véna", "Blues konzumního člověka", "Odrhovačka o plavbě Titanicu", "Dům ztracených her" a "Déšť".

26. října 1997

F. Macoun provádí na masteringu alba "Dům ztracených her" z minidisku na metalovou audiokazetu a v přítomnosti Richarda seřadí skladby takto: A-strana "Slunce", "Odrhovačka o plavbě Titanicu", "Mně se líbí", "Blues konzumního člověka", "Déšť", B-strana "Véna", "Dům ztracených her", "Zahradní symfonie".

27. - 30. října 1997

Zdeněk dělá copyright prvních 26 kusů audiokazet "Dům ztracených her". Ještě do konce roku činí 1. náklad 40 kusů.

15. listopadu 1997

Ve 21:45 hodin přichází v děčínské porodnici na svět Janě a Richardovi Musilovým toužebně očekávaný syn Adam.

19. listopadu 1997

M. Zíka dokončuje výrobu obalu alba "Dům ztracených her" ve svém Aťásku pod postelí.

20. listopadu 1997

Zatímco Kliment od června zcela "vyšuměl", sestava, která dokončila "Dům ztracených her" se po návratu Honzy Goreje ze Spojených států zformovala do další éry Led Sezelim. Musil a Gorej přemluvili Martina Zíku a začali s ním  zkoušet v Domě dětí a nládeže na Letné.

Prosinec 1997

Po vánocích se na naléhání ostatních tří připojil ke skupině jako první kytarista i Milan Douda. Kromě zkoušení šesti osvědčených hitů "Už toho mám dost", "Žena z Kámena", "Opice", "Mně se líbí", "Slunce", "Véna" přináší Martin Zíka i novinku "Koleda", kritizující nepohodu předvánočního konzumního času.

20. prosince 1997

Po více jak devíti měsících od začátku nahrávání vychází konečně "Dům ztracených her".

9. ledna 1998

Týdeník Princip informuje o skvělém 87. místě děčínské písničkářky Jany Drvoštěpové v tradiční anketě Český slavík, když za sebou nechala ještě celou řádku zvučnějších jmen. V závěru článku "87. místo pro Děčín" je pak zmínka, že v závěru minulého roku nahrála spolu s děčínskou skupinou Led Sezelim album "Dům ztracených her", které si zájemci mohou poslechnout v hudebním oddělení Městské knihovny v Děčíně.

17. ledna 1998

Věře a Pepovi Pechovým se narodí druhá dcera Eliška. 

Leden 1998

Kvarteto zkouší nové písně v repertoáru - reggae "Úřednický ráno", "Archimedův zákon (Těleso)" a legendární punkovou "Veverku", skladbu, která prošla mnoha kapelami s Milanem Doudou. Hlavním zpěvákem kapely a vůdčí osobností je v této době tvůrčím optimismem hýřící Martin Zíka.

Únor 1998

Únorové číslo časopisu Rock & Pop přináší krátkou recenzi alba "Dům ztracených her" s oceněním 2,5 hvězdičky a tímto zněním: "LS opět přinášejí kapku hardrockově-bluesové vody. Trošku zvětralé... ale s upřímností podávané."  Skupina ale neusíná na vavřínech a vznikají další nové písně "Epizoda strého muže" Martina ve stylu Boba Dylana a "Ptáci", které Led Sezelim postaví na starším sabbatovském motivu Míly Klimenta a Martin vypomůže s dopsáním refrénové části, po níž původní inspirace Hitschcockovým kultovním hororem zcela ustupuje do pozadí politickému podtextu současné doby. 

Březen 1998

Je nazkušována další Martinova novinka "Song znaveného maséra".

21. března 1998

Koncert v děčínském klubu Kokos (dřív Harold), kde měla ústecká hard-heavy skupina Ayerdall křtít svoje první CD, osobně zakazuje a ruší těsně před jeho konáním přednosta okresního úřadu Libor Holanda, do jehož správy zařízení patří. Koncertu se měli zúčastnit také Led Sezelim, českolipští Laniena Menfis a děčínští Torment Anatomy. Akci dlouho dopředu zajišťoval Z. Pěnkava, který mezitím začal dělat manažera také Ayerdallu.

27. března 1998

Týdeník Princip přináší téměř stránkový rozhovor "Led Sezelim muzika prostě baví" Kateřiny Mahdalové s Richnou Musilem o historii i současných aktivitách kapely.

3. dubna 1998

V klubu Palermo probíhá tříhodinové okresní základní kolo amatérských rockových skupin "Rock made in Gambrinus", kterého se zúčastní pět účastníků. Led Sezelim hrají ve dvacetiminutovém bloku jako druzí s písněmi "Už toho mám dost", "Mně se líbí", "Koleda", "Blues konzumního člověka", "Epizoda starého muže" a "Veverka". Na akordeon vystupovala se skupinou jako host Jana Štrbová, přítelkyně Martina. Cenu diváků získali Electric blue Miloše Svobody, porota však k postupu určila Chekochiapas, skupinu tvořenou Frantou Grünbergem (zpěvák Olbramu) a částí bývalé skupiny Crillie, a to údajně zejména s přihlédnutím k jejich originálnímu pojetí skladeb a zajímavému image. Dalšími účinkujícími, kteří se nedočkali kýženého úspěchu v 90 diváky narvaném Palermu, byl Kvartet Rock a Bílá tma Lojzy Běloty, někdejšího kytaristy v Led Sezelim. O soutěži podrobně informují Děčínský deník i Princip.

18. dubna 1998

V Palermo music clubu, tam kde kdysi začínala, pořádá skupina od 20 hodin 31 minut "LSZ Párty". Jedná se především o hudební oslavu pětiletého výročí skupiny od jejího založení. Hosté jsou pozváni především na pozvánky a tak je atmosféra opravdu skvělá.  Jako občerstvení se podává čerstvě nastrouhané zelí s ledem, k mání jsou plakáty a trička skupiny. Menu večera je následující: jako aperetiv pár slovna uvítanou Zdeňka Pěnkavy a Martina Zíky, jako předkrm v první půli večera je komponovaný retrospektivně laděný pořad, který představuje zejména přehrání největších hitů prvních čtyř audiokazet skupiny a je uváděn Zdeňkem, Martinem a Kateřinou Mahdalovou z Principu.  V soutěži "Zelížrout" bojovalo o tričko s logem skupiny pět fanoušků, 52 jich řešilo kvíz o poslední album "Dům ztracených her". V druhé části večera se podává jako hlavní chod "Led Sezelim Live". Skupina odehraje "Blues konzumního člověka", "Véna", "Už toho mám dost", "Koleda", "Slunce", "Mně se líbí", "Úřednický ráno", "Opice", "Ptáci", "Veverka", "Epizoda starého muže", "Žena z Kámena". Během půlhodinového přídavku se zopakují ty nejrychlejší skladby z playlistu a roztančí se při nich celý sálek. Míla Kliment je překvapivě přítomen mezi hosty, odmítá si ale se skupinou zahrát. Skupinu naopak doprovází v několika písních na akordeon Jana Štrbová, její syn Jakub a také saxofonista Luděk Nedvěd. Večer navštíví asi 70 hostů.

Květen 1998

Brzy po "LSZ Párty" ohlašuje Honza Gorej, že opět odjede na začátku června na několik měsíců do USA. Je jasné, že z toho není nikdo nadšen a že takováto absence může kapelu v podstatě zlikvidovat, což už se jednou skoro stalo v létě 1997. Gorej není ze skupiny vyhozen, je mu však sděleno, že kapela za něj musí vzít náhradu, se kterou odehraje nasmlouvané červnové koncerty, a že s ním při zkouškách nadále nemůže počítat. Vede to k nervozitě na obou pólech kapely, tím spíš, že onou náhradou se nestává nikdo jiný, než staronový bubeník skupiny Pepinno Pech, a že vzniká nezdravá rivalita mezi Led Sezelim a druhou skupinou, se kterou Honza Gorej hraje - Černým Peprem, kde je vedoucím Jan Bandurič (přichází udání, že Led Sezelim nezamkli po sobě společnou zkušebnu v DDM, bojkot chystaného společného koncertu v Malé Veleni, jenž nakonec vede k nekonání, naopak utajeně samostatný koncert Černého Pepra v Besedě v Bělé atd.). Od května už Pech oficiálně zkouší, ostatní členové kapely vědí, že pro Goreje to je labutí píseň.

Červen 1998

Rozvíjí se i nadále dobrá spolupráce na několika písních s Janou Štrbovou (akordeon) a Janou Drvoštěpovou (zpěv, aranže) a krátce je také zkoušen mladý klávesista Láďa Géci, ale ke spolupráci nakonec nedojde. Kapela přibírá do repertoáru skladbu někdejšího Musilova Ješitného Jolana "Rybí plíce".

4. června 1998

Richna Musil a Pepinno Pech točí na zahradě Českého rozhlasu Ústí n. L. 15-minutový rozhovor s redaktorem Františkem Janačíkem pro jeho pořad Krocky, mapující severočeskou rockovou scénu (odvysílán bude 25. června 1998).

7. června 1998

Situace kolem postu bubeníka už je neúnosná a Honza Gorej sám ohlašuje svůj odchod z Led Sezelim.

25. června 1998

V Českém rozhlase Ústí n. L. je odvysílán mezi 17:30 až 17:45 hodin rozhovor Richny a Pepinna s redaktorem Františkem Janačíkem, pořízený 4. června, v sestřihané 10-minutové verzi společně se skladbou "Mně se líbí". Jako píseň na přání od Richny je následně zahrána skladba slavné artrockové skupiny YES "Changes". Poté jsou posluchači rádia pozváni na další plánovaná červnová vystoupení Led Sezelim - Olešskou kramli, Benešovský slunovrat a vystoupení ve Vysoké Lípě.

26. června 1998

Led Sezelim se po dvou letech vracejí na dvoudenní 3. ročník Olešské kramle, kulturního festivalu věnovaného mentálně postiženým dětem v areálu Ústavu sociální péče Stará Oleška, v sestavě Zíka, Musil, Douda, Pech s hostujícími Janou Štrbovou a Janou Drvoštěpovou. O festival je značný zájem, navštíví ho za oba dny 26. a 27. června na 800 návštěvníků, a to i přesto, že ve stejném termínu probíhají další dva v regionu - Habrák v Ústínad Labem a Sraz motorkářů v Zákupech u Č. Lípy. Led Sezelim hrají v pátečním programu po skupině Lucy In The Sky (Filip Macoun + Lucka El Gabani) a písničkáři Janu Karkovi. V ideálním čase od 17:30 do 18:15 hodin zahrají, zvučeni ne příliš dobře M. Zámečníkem, "Blues konzumního člověka", "Opice", "Véna", "Mně se líbí", "Rybí plíce", "Song znaveného maséra", "Veverka", "Slunce", "Ptáci", "Už toho mám dost", "Koleda", "Epizoda starého muže", "Dům ztracených her", "Žena z Kámena" a "Nashledanou Stará Oleško!".  Poté vystoupí ÚSP Kytlice, Fleret a Jarmila Šuláková (!), MCH Band, Švihadlo, Divadlo Damián (Povrly) a skupina Tom Is My Sugar. Druhý den hrají skupiny Radost, Intimní život, Znouzecnost, Junior Jazz Band, Černý pepr, Hotel Bellevue, The Pípl, Jakub Noha Band, Mladí a neškodní, Pro Babalu Aye, Crillie. Led Sezelim ještě nikdy nehráli na takové akci, která by byla pod takovým zájmem médií. Olešská kramle neušla regionální TV Lyra, Děčínskému deníku, Právu, Principu, Slovu, MF Dnes. Novináři nešetří nad hvězdami obsazeným festivalem chválou.

27. června 1998

Z Olešské kramle se celá sestava, včetně dětí a manželek (Věra a Veronika Pechovy a malý Adam Musil) odpoledne přesouvá do Benešova nad Ploučnicí na tradiční městské slavnosti nazvané "Benešovský slunovrat". Led Sezelim jsou přivítáni starostkou města Dagmar Tesarčíkovou a vystupují v Zámecké zahradě jako jediný zástupce bigbítu po country Wydle Honzy Mirovského na velmi špatně ozvučené pódium. Hrají navíc pro balíkovské, ba přímo buranské a zaostalé publikum, čítající stěží 50 lidí. Program kapela odehrála celý jako na Staré Olešce a s dvěma přídavky "Song znaveného maséra" a "Rybí plíce" a nehrají "Nashledanou Stará Oleško!". Po koncertě jim starostka osobně poděkuje za předvedený výkon.

28 . června 1998

Skupina opouští Benešov n. Pl. a před půlnocí je připravena zakončit víkendové miniturné třetím vystoupením ve Vysoké Lípě. Od půlnoci do čtvrt na dvě ráno hraje na svatbě Jindry Rektora, někdejšího šoféra kapely, a to v "konírně" zdejšího zámečku. Poměrně snobská mládež, značně znavená alkoholem, čítá asi 30 osob. Tříkoncertní turné dalo všem pořádně do triček (vyrobených Martinem vyleptáním Savem dle šablony). Repertoár ve Vysoké Lípě byl prakticky identický jako při předchozích vystoupeních tohoto víkendu. Nehrály se ovšem "Dům ztracených her" (Jana odjela s Adamem domů) a "Nashledanou Stará Oleško!". 

Červenec a srpen 1998

Redaktor Českého rozhlasu Ústí n. L. František Janačík rozjíždí ve svém pořadu Krocky od července 1998 soutěžní hitparádu rockových kapel ze severu Čech. Červencové klání vychází dolnopoustevecké skupině Krleš, která postupuje do prosincového finále. 

6. srpna 1998

Led Sezelim vstupují do hitparády severočeských skupin v Českém rozhlasu Ústí n. L. se skladbou "Mně se líbí", nasazení ze třetí pozice spolu se skupinami Kentus (Ústí n. L), Bez peří (Most), No Feeling (Litvínov) a Positive (Č. Lípa).

13. srpna 1998

"Mně se líbí" vévodí s převahou 27 hlasů hitparádě severočeských rockových skupin.

20. srpna 1998

První příčka Led Sezelim a "Mně se líbí" se upevňuje suverénním způsobem s 45 hlasy posluchačů pořadu.

27. srpna 1998

S 51 hlasy Led Sezelim vítězí v červencovém kole a postupují do prosincového finále. Doprovázejí je tam vítězi ze září Paralet (Louny), ze října The Sailing (Teplice) a z listopadu Smíšený pocity (Teplice).

17. října 1998

V Jílovém v kulturním domě Rudý dům alias Ruďák začíná od 20 hodin přehlídka severočeského metalu a jeho odnoží. Hrají zde domácí Hemeroid, druzí Led Sezelim jako naprosto nežánrový host, pak českolipští deathmetaloví Testification, ústečtí mystic black Unclean, darkmetal z Děčína Torment Anatomy a Laniema Mentis z Č. Lípy. Nedorazlily hlavní avizované hvězdy večera Insepultus ze Slovenska a nehrála ani domácí kapela Youjonters. Jelikož na velkém sále probíhala souběžně diskotéka, koncert probíhal v hospodě, nazvučován Janem Svobodou, který pořídil i nahrávku. Ve 40-minutovém vystoupení byly s úspěchem odehrány pro celkem tolerantní publikum skladby "Song znaveného maséra", "Mně se líbí", "Véna", "Rybí plíce", "Ptáci", "Veverka" (zpěv M. Douda), "Blues konzumního člověka", "Epizoda starého muže", "Žena z Kámena", "Už toho mám dost" a "Opice".

7. listopadu 1998

Na stejném místě, tedy v jílovském Rudém domě, hrají Led Sezelim po necelém měsíci znovu, tentokrát na akci, zvané "VŘSR smršť" ve společnosti skupin Out Dent (Jílové), Mraky (Kr. Lípa), U.F. (Ústí n. L.), Sklad 04 (Děčín), Kristýna (Ústí n. L.), Don´t Cover Escape (Děčín), Youjointers (Jílové), Rudý koutek (Benešov n.Pl.). Stejně jako při prvním jílovském koncertě, i tentokrát hrají v parukách, Martin navíc s bolavými zády a značně nastydlý odehrál téměř polovinu vsedě. Asi 80 diváků si poslechlo písně "Blues konzumního člověka", "Opice", "Song znaveného maséra", "Mně se líbí", "Véna" (s doprovodným vokálem Jakuba Štrby), "Rybí plíce", "Veverka" (zpěv Milan), "Epizoda starého muže", novinka "Dráček" (zpěv Milan), "Už toho mám dost", "Ptáci". I tento koncert zvukař Jan Svoboda zaznamenal a písně "Veverka" a "Dráček" se později dostanou na pátou albovou kazetu skupiny v roce 1999.

21. listopadu 1998

Skupina se při zkouškách věnuje staronovému Milanovu "Dráčku", ale také pradávné skladbě "Houby" od skupiny Saze ve vlastní úpravě a trénuje také znovu "Born To Be Wild". V listopadovém vydání časopisu Rock & Pop vychází recenze na audiokazetu "Od začátku do konce", která je, jak píše Petr Korál "něco na způsob Best Of Led Sezelim aneb výběr ze všech dosavadních demosnímků. Hard rock, rythm´n´blues a podobná fortelně zahraná hudba, nic víc, ale taky nic míň." Čtrnáctipísňový výběr, ohodnocený třemi hvězdičkami, byl vydán u příležitosti oslav pětiletého výročí kapely v dubnu 1998 v nákladu pouhých 5 kusů, ale v roce 2000 se dočkal rozšířené verze (celkem 18 písní a s časovým záběrem až do roku 1999) na oficiálním prvním výběrovém CD.

3. prosince 1998

Do finálového zlatého kola hitparády severočeských rockových skupin ve vysílání Českého rozhlasu Ústí n.L. vstupují Led Sezelim se skladbou "Už toho mám dost" z roku 1995 z 2. příčky. V případě vítězství v hitparádě je ve hře bezplatné třídenní natáčení v rozhlasovém studiu Macac. 

10. prosince 1998

"Už toho mám dost" se usazuje na špici hitparády severočeských kapel s mírným náskokem před pomalou písní "Poslední loď" teplických The Sailing a říznou skladbou "Kráv´n´roll" skupiny Krleš z Dol. Poustevny. Za týden klesají Led Sezelim až na 3. příčku, aby se na Silvestra opět vrátili do čela.

12. prosince 1998

V Ilia rock baru v Boleticích se koná od 20 hod. dvojkoncert Led Sezelim a Černého pepra (již bez bubeníka Goreje) pod názvem "Rocková sešlost". Milan Douda hraje s kapelou a s horečkou pro pouhých 15 diváků skladby "Blues konzumního člověka", "Opice", "Song znaveného maséra", "Mně se líbí", "Véna", "Rybí plíce", "Veverka", "Epizoda starého muže", "Dráček", "Koleda", "Už toho mám dost", "Ptáci".

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA