Jdi na obsah Jdi na menu
 


LED SEZELIM MUZIKA PROSTĚ BAVÍ (Týdeník PRINCIP 1998)

8. 4. 2012

Děčínská kapela Led Sezelim funguje pět let, hraje bigbít a má na kontě čtyři demonahrávky, koncerty v tuzemsku i v zahraničí, benefiční akce a v Děčíně jisté posluchačské zázemí. Rozhodli jsme se vyzpovídat jednoho ze členů této kapely, Rychnu Musila, který se s námi a nyní s našimi čtenáři podělí o strasti i slasti této skupiny. Když jsme se ho ptali na ambice, které měla kapela na samém počátku, řekl, že žádné. Muzika je prostě baví.

Proč jste si vybrali zrovna tento hudební styl?

Já nevím, asi proto, že ho posloucháme už od mateřské školky.

Kdy kapela vznikla a v jakém seskupení?

Led Sezelim jsme založili na jaře 1993 v sestavě – já – basa, Míla Kliment – sólová kytara, Martin Zíka – kytara a Honza Gorej – bicí. Tak jsme fungovali do konce roku 1993, a pak od nás odešel Honza Gorej. Tak jsme jako bubeníka přibrali Pepu Pecha, který s námi vydržel celé čtyři roky.

Takže jste zůstali v základní bigbítové sestavě?

Ne, přibrali jsme ještě třetího kytaristu, Lojzu Bělotu. Jako pětičlenná kapela jsme v létě 1994 natočili první kazetu, která se jmenuje „S knedlikem v kapse“ a je na ní směs blues a hard rocku.

Které období považujete za nejúspěšnější?

Rok 1995. Před vánoci 1994 od nás odešel Martin Zíka a celý následující rok jsme hráli ve čtyřech. Hodně jsme koncertovali po klubech v celých severních Čechách a asi třikrát v Německu.

Nepřibyly v tomto období nějaké nové nahrávky?

Natočili jsme druhé demo, jmenuje se Úplně mimo a točili jsme ho částečně v Liberci ve studiu Spin, kde nás nahrával kytarista Ilony Csákové Honza Rejent.

Dostala se nějaká vaše „věc“ do gramofonového průmyslu?

Jednu písničku z B-strany zmíněného dema si vybral producent jednoho projektu a dal ji na kompakt Rock Box č. 2. Ta písnička se jmenuje Už toho mám dost.

Rok 1996 už tedy nebyl tak úspěšný?

Už moc ne. Začali jsme zkoušet zase v pětičlenné sestavě se zpěvákem Jirkou Jeřábkem, který s námi vydržel do dubna 1996. Společně jsme natočili živé demo. Pojmenovali jsme ho „V příštím století snad“. Pak ale přišly nějaké neshody ve skupině a během chvíle jsme se změnili v trio. Stihli jsme ještě dva koncerty v Německu, první ročník Olešské kramle a v září jsme uspořádali na malém sále městské knihovny koncert Unplugged.

Podle čeho se rozhodujete, že vystoupíte v tom a tom klubu, na té a té akci?

Takhle se nerozhodujeme. Hrajeme většinou tam, kam jsme pozváni (pokud se nám to nekryje s jiným vystoupením), i když musím říci, že dnes už to je s pozvánkami podstatně horší než dříve. Největší boom zažily kapely počátkem devadesátých let, kdy byli lidé hladoví po muzice. Dneska už moc na koncerty nechodí, jsou pohodlní a otrávení...

Máte ale určitě nějaké stálé fanoušky?

To jo, ale ti už zestárli, takže už na nás tak pravidelně nechodí. Uvidíme, jak to bude vypadat na Led Sezelim party, která se bude konat 18. dubna v Palermu. Takových třicet čtyřicet lidí by mohlo přijít na pozvánky. Uvidíme.

Jak je to s vaší tvorbou? Píšete si od začátku vlastní texty i muziku, nebo jste zpočátku přebírali tvorbu cizí a teď v tomto ohledu stojíte na vlastních nohou?

Úplně na začátku jsme hráli převzaté věci od Cream, na první kazetě je dokonce písnička Sunshine Of Your Love s českým textem, přebírali jsme Led Zeppelin, Heartbreaker, Mobydick, hráli jsme také Knockin´on Heaven Door s textem Petra Kalandry. Snažili jsme se angličtině vyhýbat, protože jsme přece Češi. Jinak vlastní muziku jsme dělali tak nějak dohromady a s nejvíce nápady přicházel Míla Kliment. Texty jsem psal já, Martin Zíka a zpívali jsme také texty převzaté od Josefa Kainara, Jiřího Žáčka a na naši poslední kazetě s názvem „Dům ztracených her“ máme tex Václava Hraběte.

Dnes jsem vás viděla na zkoušce ve čtyřčlenné sestavě, kde hraje Martin Zíka i Honza Gorej, kteří z kapeli odešli. Kdy se vrátili?

Pepa Pech s hraním „seknul“, protože se mu narodilo dítě, a nahradil ho původní bubeník Honza Gorej. A do března 1997 jsme hráli zase ve třech. Míla Kliment, já a Honza Gorej. To jsme na Letné natočili základy pro zmíněné čtvrté demo. Honza Gorej odletěl na osm měsíců do Ameriky, a my jsme tu dobu měli využít na dodělání tohoto dema. Tu kazetu jsme nakonec dokončili s písničkářkou Janou Drvoštěpovou, která tam nazpívala polovinu písniček a kapele už dříve pomáhala. Tentokrát se navíc projevila jako vynikající producent. Tyto poslední nahrávky jsou dost odlehčené, znějí tam čisté kytary, Luděk Nedvěd nám tam hraje na saxofon a Martin Zíka na foukací harmoniku. Ten nám pomohl to album dodělat. Nechal se přesvědčit také Milan Douda, který vystřídal Mílu Klimenta a nahrál perfektní kytarová sóla. Takže se polorozpadlá kapela tímto projektem zase stmelila. Martin Zíka se vrátil a Milan Douda přibyl.

Co bude dál?

Vrátil se nám zase Honza Gorej, takže se připravujeme na další koncerty, máme šest nových písniček, nějaké starší, takže náš současný repertoár tvoří dvanáct, patnáct věcí.

Přejeme mnoho hudebních úspěchů a těšíme se na dubnovou párty, kde si vás rádi poslechneme.

Kateřina Mahdalová

Týdeník PRINCIP, 27. března 1998

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA